Tento web používá soubory cookies. Dalším procházením webu vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookies. Více informacíSouhlasím
Příroda Hrubého Jeseníku: jedinečný a ohrožený klenot
0
0
0
0
0
0
0
Zpět do kategorie: Úvod

Datum: 18. 8. 2015

Borovice kleč uměle vysazená v Krkonoších nad horní hranicí lesa po druhé světové válce se tak dobře ujala, že začíná ohrožovat ostatní chráněné druhy a fenomény, se kterými roste v sousedství. V některých hřebenových partiích se uměle vysazená kleč chová expanzivně a vytlačuje ostatní horské druhy.
 

Pokud bychom nezasáhli, mohli bychom přijít o vzácnou floru i faunu a ohrozit stovky tisíc let trvající geomorfologické procesy,“ říká ředitel Správy KRNAP Jan Hřebačka. První etapa prořezávek novodobých výsadeb kleče proběhla v roce 2010 a výsledky ukázaly, že se zásah povedl. Místa, kde rostly odstraněné keře, se od okolních luk liší až na druhý pohled. Do vymýcených prostorů se vracejí výše zmiňované chráněné druhy. Poblíž Čtyř pánů například i arnika. Nyní přichází na řadu druhá etapa prořezávek kleče na Vysoké stráni pod Violíkem a na Harrachově louce.

Na 47,43 hektarech krkonošských hřebenů tedy dojde k místy jen kosmetické, jinde však výrazné redukci množství keřů kleče, vysázené v rámci akce horského zalesňování v padesátých letech 20. století, ale také výsadeb pozdějších, ukončených až v roce 1991 (na ploše 11,21 ha bude kleč redukována o max. 30 %, na 21,34 ha o max. 50 %, na 7,41 ha o max. 70 % a jen 7,47 ha se týká odstranění nejvýše 90 % keřů). Realizací projektu se uvolní jedinečné mrazové půdy pod Violíkem a na Harrachově louce. Při zásahu budou celkově ozdravěny klečové porosty – pryč přijdou přednostně keře, kterým se nedaří a napadají je různí škůdci, a takových je hodně zejména na Harrachově louce.

Prořezávky se týkají výsadeb prováděných nad horní hranicí lesa v období po druhé světové válce. Oproti přirozenému ostrůvkovitému výskytu byly tehdy sazeničky kleče vysazovány do pravidelných a přitom velmi hustých sponů. Tyto výsadby začaly v předposlední dekádě dvacátého století znepokojovat přírodovědce svou vitalitou a rozpínavostí. Kleč začíná utlačovat velmi cenné fenomény nad i pod půdním povrchem. Nad ním jsou to jak jednotlivé druhy rostlin a živočichů, tak zejména jejich krkonošská společenstva. Pod povrchem jsou to pak stovky tisíc let vznikající unikátní druhy půd z tříděných kamenů dle tvaru a velikosti zvané půdy polygonální či brázděné.

Vzhledem k tomu, že v Krkonoších kleč roste nad horní hranicí lesa, která je totožná s I. zónou KRNAP, nikdo dosud žádné zásahy v kleči nerealizoval. Situace došla tak daleko, že pravidelná a přehuštěná výsadba v těchto místech způsobuje v dlouhodobém horizontu zmenšování a mizení volných ploch. Ty jsou domovem alpínských a smilkových trávníků s hojným zastoupením zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin (např. mnohé druhy endemických jestřábníků, prha arnika, hořec tolitovitý, koniklec bílý, ostřice Bigelowova, ptáci lindušky či některé druhy horského hmyzu). Rozrůstání kleče ale také ohrožuje unikátní geomorfologické jevy. Například brázděné a polygonální půdy, thufury, putující kamenné bloky se v Krkonoších vyvíjejí nepřetržitě od poslední doby ledové a jejich vývoj ještě neskončil. Rozrůstáním klečí a zejména pak jejich kořenů dochází vedle mechanického narušování vzácných půdních struktur k oslabování fyzikálních procesů, podmiňujících jejich přetrvávající aktivitu (nerovnoměrné ukládání sněhu, svahové pohyby, změna mikroklimatických podmínek, apod.). Výsadby kleče se tak staly hrozbou pro unikátní přírodu arkto-alpínské tundry Krkonoš.

Realizaci projektu předcházel rozsáhlý mnoho let trvající komplexní výzkum zkoumající kleč samotnou (její původnost či nepůvodnost) a zejména pak její vliv na své okolí. Na základě biologických rozborů, s přihlédnutím k dobovým dokumentům, máme dnes v rukou nejdokonalejší analýzu popisující, kdy a jakým materiálem byla daná lokalita osázena. Zda jsou dané klečové porosty původní, vysazené před 1. světovou válkou, v meziválečném období, či v době po světové válce druhé. Tyto poznatky poskytly zcela zásadní podklad pro současný management kleče.

Klečové porosty jsou jednou z nejvýznamnějších vegetačních formací v Krkonoších a to i přesto (nebo také právě proto), že rostou přibližně na 2055 ha, tj. na necelých 4 % území KRNAP a jeho ochranného pásma.

Projekt je financován prostředky z Operačního programu Životní prostředí.

Originál článku naleznete ZDE


Kleč ohrožuje hory - reportáž ČT1 - Události 18. 8. 2015